Jak vypadá valentýnská láska k marketingu? Dočtete se v týdeníku MSM
19.01.2015 14:54
Hodně lidí z marketingu rádo mluví o emocích. Zvláště pak ve chvílích, jako jsou Vánoce nebo svatý Valentýn. Není se čemu divit, protože emoce se moc měřit nedají, takže z pohledu controllingu je to celkem bezpečné území. Sarkasticky navíc lze dodat, že z literatury víme, že kdo umí, umí, a kdo neumí, ten čumí.
I proto většina komunikace, která má stát na emocích, nakonec dopadá tak špatně, protože lidé z marketingu mají přece jen emoční vnímání tak trochu moc "profesionální".
A navíc, pokud jde o emoce v marketingu, tak vám všichni pesimisté řeknou, že je prostě nemožné je zohlednit v masové komunikaci, protože v tak širokém měřítku nelze provádět jejich měření. Jak chcete přesně specifi kovat, jaký tón komunikace zvolit, kdy kde a koho oslovit, když samozřejmě nevíte, jak se lidé opravdu cítí? Odpověď je však možná překvapivě jednoduchá: stačí se místo na to, kdo danou informaci sleduje, zeptat na to, proč ji sleduje.
Přesně této jednoduché rady se drží většina kampaní, které běží v rámci reklamní ligy mistrů - tedy v průběhu amerického Super Bowlu. Velmi dobře se tohoto pravidla začal držet v Čechách řetězec Kaufland a jiným způsobem pak Lidl. Oba doplnily totiž komunikaci cen prodávaných produktů o emoci. Emoce v marketingu pak spojuje ještě jedna věc - uvěřitelnost. Spotřebitelé totiž musí danému produktu uvěřit, že to myslí vážně. Proto svého času byla taková psina sledovat kampaně Pepsi proti Coca-Cole. A právě proto nemohla zafungovat srovnávací kampaň Microsoftu proti Googlu. Srovnání (a tedy i emoce) chtěla vyvolat značka, která má s podobnými atributy problém - totiž Microsoft . Výborně to ilustruje otázka Sheldona ze seriálu Teorie velkého třesku, který se ptá Billa Gatese: "Proč jste raději místo pomoci dětem v Africe neinvestoval peníze do Windows Vista, aby byly k něčemu?" A vidíte, pak že Microsoft nevyvolává emoce.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.